Závišova píseň
12. 9. 2009
Zítra ráno jako vždycky, slunce měsíc utopí,
ten kdosvítí elektrřicky, ten to těžko pochopí,
že na světě jsou taky lidé, kteří nelžou, nekradou,
a když večer měsíc vyjde, mají housle pod bradou.
Horko bylo jako v létě, protože byl červenec,
ve školním když kabinetě zemřel starej mládenec.
Co tam dělal, težko říci, to zůstane záhadou,
smyčec v ruce, smutek v líci, starý housle pod bradou.
Kabinetem tiše zněla jeho píseń poslední,
duše tichá odletěla, za pár chvil se rozední.
Možná, že tam někde pluje duše plná naděje
/:a kdo si ji pamatuje, ať si s námi zapěje
a kdo si ji pamatuje, ať si s námi zapěje.:/
