Až vzlétnou ptáci
Na předmětí stávla dům, malý chlapec si tam hrával.
Drak, co vzlétal k oblakům všechna tajná přání znával.
Draci totiž vždycky ví to, co je klukům nejvíc líto,
když musí jít večer spát.
Jako víno dozrává, jako v mořích vlny hasnou,
vzpomínka mi zůstává na tu sutnou zemi krásnou.
Na rybářeské staré sítě, na draka a malé dítě,
které nemá si s kým hrát.
Na provázku slunce měl, oblohou se za ním vznášel,
jako vánek šel kam chtěl, smutné lampy lidem zhášel.
Pohádkovou dýchal vůní, mluvil řečí horských tůní,
průzračnou jak dětský smích
Bílý koník běžel dál osamělou pustou plání,
na dlani s tím v dětství tál, i když padal bez ustání.
Den začíná tichou flétnou, chvíli před tím nežli vzlétnou
hejna přání ve větvích.
Na předměstí stával dům, malý chlapec si tam hrával...
